Dnešním článkem bychom se chtěli dotknout Counter-Striku hlavně z hlediska hry v týmu. Pomineme tedy to, co by měl každý jednotlivec zvládat, ale podíváme se na hru očima skupiny hráčů, kteří společně tvoří tým. Tímto týmem nebudeme dnes ani tak myslet hráče, kteří se náhodně sešli na nějakém veřejném serveru sbírat zkušenosti, ale budeme předpokládat, že se sejdete s partou známých, se kterými budete chtít vytvořit "tým" v jeho hlubším slova smyslu.

•Hra v týmu
Counter-Strike je plně týmová hra, kde se nekonají žádné orgie typu všichni proti všem. O to více se zde projeví to, co je pro týmovou hru důležité - sehranost, taktika a disciplína. Toto jsou velice podstatné pojmy, které mají na výsledky veliký vliv. Je obrovský rozdíl, pokud hraje v týmu každý hráč za sebe anebo když hrají všichni společně a spolupracují mnohem víc než jen tím, že střílí po společných soupeřích.

První předpoklad dobré týmové hry je ten, že každý z členů zná dokonale mapu i hru jako takovou. To bereme jako samozřejmost a nebudeme se tím dále zabývat. Pro hru v týmu je pak nutné si dohodnout další pravidla, kterými je třeba se řídit. Velice důležitý první krok (a někdy opomíjený) je zvolit si vedoucího (velitele), který dokáže rychle, jasně a pokud možno chytře rozhodnout. Tohle je jako v armádě - když velí trouba, nemáte moc šancí na úspěch.

•Disciplína
Druhým předpokladem je disciplína - poslouchat a dělat to, co se po vás chce v rámci strategie týmu, nikoli se honit za fragy apod. Když máte sedět u dveří a hlídat, tak tam seďte a hlídejte, protože i když zdánlivě neděláte třeba nic, ostatní s vámi na tomto místě počítají. Hra není samozřejmě jen takto černobílá a situace nejdou řešit jen způsobem ano/ne. Nicméně disciplna musí být a je už na vašem zdravém úsudku, kdy změnit strategii a kdy v ní setrvávat.

•Komunikace
Další důležitou složkou týmové hry je vzájemná komunikace. Je nutné, abyste byli schopni se se spoluhráči dorozumívat a alespoň o nejdůležitějším dění si podávat zprávy. K tomu slouží v samotné hře rádiové příkazy, které po stisknutí příslušné sekvence kláves podají týmu předdefinovanou hlasovou zprávu, např. aby vás tým kryl, aby vás spoluhráči následovali, že budete pokládat bombu a potřebujete krytí, že házíte granát apod. Těchto hlášek je ve hře pár desítek a je dobré si na ně zvyknout reagovat a hlavně je umět rychle používat. S tím souvisí první doporučení, a tím je nabindování nejpoužívanějších hlášek na stisk jediné klávesy (o bindování jsme si psali posledně včetně návodu, jak to dělat). Kromě již existujících rádiových hlášek, které vás upozorňují akusticky si můžete vytvořit a nabindovat hlášky vlastní, které již ale nebudou zvukové, nýbrž pouze textové a budete je moci při hře sledovat ve výpisu na obrazovce. Z výše uvedeného vyplývá, že ve hře jakés-takés možnosti dorozumívání jsou a není-li jiná možnost, je třeba jich umět co nejlépe využívat.

Naštěstí tu je i dokonalejší metoda a internetoví hráči jí využívají velice často. Jedná se o programy, které umožňují se dorozumívat během hry hlasem, čili tak, že hráči mají nejčastěji na hlavě sluchátka s mikrofonem (samozřejmě je možné použít i reprobedny a mikrofon stolní) a za hry na sebe mluví. Výhoda je jasná - nemusíte se soustředit na čtení zpráv na obrazovce (ani na jejich psaní a odesílání) a o to víc se soustřeďujete na vlastní hru. Já vám zde uvedu odkazy na dva programy, které se pro hlasovou komunikaci používají a to jednak poněkud komplexnější program BattleCom, který nabízí řadu možností a vylepšení, zřizování různých komunikačních center apod. Druhý program, který je velice jednoduchý a možná i proto oblíbený a rozšířený je Roger Wilco. Oba si můžete stáhnout a sami vyzkoušet.

Psaní o nich podrobně vynechám, to by bylo na samostatné články, pouze se letmo zmíním o jejich principu na příkladu toho jednoduššího - Rogera Wilca. Tento progámek si nainstalujete, jednoduše nastavíte sluchátka i mikrofon a okamžitě můžete začít komunikovat. Šikovná je volba, kdy si vyberete, zda chcete pro komunikaci používat stisknutí klávesy (při jejím držení vysíláte ke spoluhráčům) anebo chcete, aby se vysílání zapínalo automaticky vždy, když mikrofon zaznamená nějaký zvuk (čili když začnete mluvit). Vlastní komunikace pak probíhá tak, že si zvolíte společný kanál a centrálu, přes které se spojíte a můžete začít vesele klábosit. S hlasovou komunikací souvisí ještě jedna věc spojená s herní etikou. Posílejte pouze to, co je ke hře důležité a odpusťte si nadávky a další "zbytečnosti", kterým se při hře sice nevyhnete, nicméně by mělo nadávání být soukromou terapií pro vlastní uklidnění a není proto třeba vysílat kletby do éteru a ostatní, kteří ještě žijí tím rozptylovat.

•Strategie
I v případě, že už můžeme a umíme se navzájem dorozumívat, je spousta věcí, na kterých je potřeba se domluvit předem a které je případně nutné i secvičit. Některé činnosti jsou v jádru obecně platné, velká část týmové strategie by ale měla být přizpůsobená každé mapě individuálně. Jinak řečeno byste si měli pro každou mapu vytvořit strategii vlastní, odvozenou z konkrétních podmínek, které mapa nabízí. Pro plánování strategie je velice dobré použít nákresů mapy, v nichž si vytipujete důležité lokace, které je dobré obsadit a bránit. Velice důležité je vytipovat a odzkoušet předpokládaná místa střetů. Typická bitva v Counter-Striku vypadá tak, že po zahájení kola rychle nakoupíte (opět připomenu bindování nákupu na klávesy) a pak nejlélpe s nožem či pistolí v ruce (abyste byli co nejrychlejší) upalujete vybranou cestou směrem k nepříteli. V určitém okamžiku je už ale třeba přepnout na zbraně těžší, a tento okamžik je dobré mít přesně zjištěný a načasovaný. Musíte vědět, kam až se soupeř mohl nejdál dostat a tím i předpokládat, že tam někde už je.

Po zběsilém úvodním úprku pak začíná další fáze hry a tou je předpokládaný střet a příprava na něj (těžké zbraně, tichá chůze, krytí hráčů navzájem, ...). Zde je už další postup záležitostí konkrétní mapy, zvolené strategie, týmové role (zda hrajete za T či CT) apod. Často používané v předpokládaných zónách střetu je hromadné házení granátů do míst, kudy by mohli soupeři přicházet či kde by mohli kempovat. Neházíte vždy v momentě, kdy už soupeř vybíhá, ale často už tak nějak "poslepu" a spíše preventivně. Není výjimkou ani to, že si hráči vytipují šikovnou lokaci, v níž se dá nakupovat a zároveň odtamtud číhat na soupeře. Pak hráč bombarduje granáty přístupovou cestu a zároveň ihned nakupuje granáty další. Takže se nenechte překvapit tím, že na vás budou lítat granáty jeden za druhým a spíše se naučte tuto metodu používat (i proto je dobré znát, kde všude jsou v mapě nákupní zóny).

Nejčastěji hrávané mapy a tedy i herní módy jsou demolition a counter-strike. V těchto módech je vždy jeden tým v roli útočníků, druhý tým brání. V de_ mapách jsou útočícím týmem teroristé, kteří se snaží položit a aktivovat bombu, v cs_ mapách naopak útočí protiteroristé, kteří se snaží osvobodit hlídané rukojmí. Strategie útočících týmů jsou různé a záleží vždy na vás, pro co se rozhodnete. Často používaná útočná strategie je tzv. rush, což znamená v podstatě pokus o hromadné proniknutí (průlom) útočníků ať už k pokladišti bomby (častější), tak případně k rukojmím. Výhoda rushe je v tom, že se celá síla týmu může soustředit do jednoho místa, čímž je možné přečíslit obránce, kteří jsou nuceni hlídat většinou více klíčových míst v mapě (přístupových cest) a jsou tím pádem rozděleni. Vhodná obrana proti rushi je používat granáty, které mají prostorový účinek a tím pádem můžete zranit větší počet protivníků naráz. Ale nejen rush je kořením Counter-Striku a proto je třeba zvládat více technik jak útočných, tak obranných a hlavně je střídat. Pokud se vám něco povede, šikovný soupeř si z toho vezme ponaučení a připraví se na vás. Proto střídejte ve hře různé varianty hry a snažte se obránce vždy něčím překvapit. Používanou metodou je i fingovaný náznak útoku v jednom místě a následné zaútočení zbytkem týmu zcela odjinud.

Hra za obránce je vždy poněkud taktičtější a jejím jádrem je obsazení klíčových pozic v mapě - tedy všech přístupových míst, odkud nepřítel může přijít. Pak je důležité si vytipovat ideální pozici, kde na něj číhat a která nám poskytne co největší výhodu. Role v týmech musí být dobře rozdělené a jim by měly odpovídat i zbraně, které si jednotliví hráči nakoupí. Pro některou roli je lepší snajperka, jinde se spíš uplatní méně razantní, ale rychlý samopal apod.

•Plánování na 2D mapách
Skvělou pomůckou pro studování mapy a plánování strategie je náčrtek mapy z ptačí perspektivy. Není to vždy jednoduché, ale i zde máme řešení - existuje šikovná webová stránka, kde si můžete náčrtky counter-strikových map stáhnout. Obrázky map jsou včetně analýzy důležitých míst, vyčkávacích lokací, zón střetu, snajpovacích pozic apod. S jejich použitím už můžete mnohem pohodlněji plánovat a zakreslovat, co který hráč při jaké taktice bude dělat, kam půjde, co bude hlídat apod. Osobně to dělám tak, že si zakresluji do mapy taktiky různou barvou a tak si je i barevně pojmenuji. Pak stačí říct na začátku kola třeba "červená" a už všichni vědí, co dělat, jak se vybavit, kam jít apod. Stejně tak je dobré se dohodnout na společných názvech lokací v mapě. Samozřejmě, že taktiku musíte v každém kole přizpůsobit aktuálnímu dění v mapě, hlavně když prohráváte a máte ztráty. Ale i tehdy je třeba vědět, že pokud trefili toho a toho, kde to asi bylo a odkud se dá předpokládat příchod nepřítele. O využívání radaru ani nemluvím, beru to jako samozřejmost. Jen snad pro ty, kdo to neví uvedu, že z radaru nejen že poznám, kdo ze spoluhráčů nese bombu (je zobrazen červeně), ale kromě pozice spoluhráčů poznám i to, jestli jsou ve stejné výšce jako já (označení tečkou) v úrovni nade mnou (označeni symbolem T) anebo naopak pode mnou (symbol obráceného T).

pokračování v 2.díle...